pondělí 3. dubna 2017

Recenze: Kaija Saariaho - Láska na dálku

Opera Kaiji Saariaho Láska na dálku zcela jistě vystupuje nad rámec klasických děl, na které divák laik zajde pro hudební vzdělání o dílech velkých a minulých jako Gioconda, Aida atp. Snad někteří z nich přicházejí pouze díky zakoupeným permanentkám, studentskému vstupnému, výstupům kamarádů a nenaplněným večerům kvůli osobním vztahům na dálku a bez většího porozumění, o co v opěře 21. století “gou”. Takového diváka čeká velké překvapení.

Z hudebního hlediska opera nabízí příležitost k neutuchající snaze nalézt v hudbě nějaký vzorec či zpěvnou melodii, která by se dala zapamatovat a prozpěvovat po večerech. První z momentů syté krásné hudby byl sborový vstup pánů, po kterém jsem chtěla vyskočit a křičet: “Ano, dej mi víc své lásky!” Největším mínusem opery bylo, že těchto vstupů bylo velmi málo a poskytoval je především sbor. Proto budu mluvit hlavně o něm, jelikož na celé opeře byl to nejzajímavější.

Pánská část sboru doplňovala scénu svou velmi mužnou a soudržnou barvou a dodávala modrému nádechu osvětlení jakousi zemitost a temnotu. Na druhou stranu ženská část doplňovala atmosféru úžasnou lehkostí až snovostí. Sbor také produkoval spoustu prazvláštních zvukových efektů, u kterých bylo těžko říct, jestli vychází ze sboru, z nahrávky zvuků přírody a města nebo od hroznýše v orchestřišti, kterého se pak pravděpodobně mužská část snažila odehnat synchronizovaným tleskáním. Výstupy sboru nabízely úžasnou šíři nálad, precizní ladění, dynamický i intonační rozsah. S blížícím se závěrem se konečně stupňovaly i sborové vstupy. Přestože jsem pořád nechápala, co to vlastně slyším, dostavila se i husina.

Pěvecký sbor Masarykovy univerzity prokázal, že opera Láska na dálku je pouze pro mladý sbor a to především pro její fyzickou náročnost. Stará kolena by nezvládla ani tak dlouhé klečení, ani tolik naběhaných kilometrů napříč jevištěm. Mladý sbor také vypadá velmi atraktivně v lichotivě střižených kostýmech, které doplňovaly náladu, jakou zvuk sboru sděloval. Chlapci elegantní i exotičtí, dívky čisté a ladné. Vše výše zmíněné nasvědčuje, že sbor Opery NdB by pro tuto inscenaci nebyl vhodnou volbou. Ve spojení s famózním osvětlením a skvěle skoordinovaným pohybem po scéně vytvářel sbor skvělé rozšíření perspektivy diváka ze sólových příběhů k zobrazení jak jejich vnitřního tak vnějšího světa a sólové party jak podporoval, tak jim nastavoval zrcadlo v jejich osamělosti v rušném okolí.

Sečteno a podtrženo úspěch díla Kaiji Saariaho - Láska na dálku začíná i končí se sborovým výkonem, který jak tvoří celkovou náladu díla, tak poskytuje vrcholné hudební zážitky, mnohem výraznější než výkony sólistů. Hybatelem dění je i na scéně, kterou stejně jako hudbu, činí živější a zajímavější. To uspokojí i diváka, který přišel na Aidu. Sice odchází zmaten, netuše, co se právě odehrálo, ale s příjemným pocitem, že se právě odehrálo něco výjmečného, divného i krásného v jeden moment. Jak už vám jistě pan sbormistr několikrát řekl, neexistuje žádný jiný sbor, který by zvládl na vrcholné úrovni zpívat acapella a zároveň zářit v opěře. A to vás činí sborem na světě nejlepším. Za to vám dávám 103,6%.